Bláznovství za milion!

Říká se svůj k svému. K nám do Motifu chodí jen samí snílci, umělci, blázni, vypravěči příběhů, milovíci historek, dříči, zveličovači reality, mírumilovné a absolutně neuchopitelné osobnosti žijící napůl ve svém světě. Ať chceš nebo ne. Musím se tomu smát, ale to naše „tvrdé jádro“, to je pane partička. Díky bohu. Vysílají o nás signál, který máme rádi. A jako bonus MILUJÍ SKVĚLÉ JÍDLO.

Štamgastská komunita (existuje-li) spoluutváří energii každé restaurace, každého bistra nebo putyky. Je srdcem i duší podniku. Hybnou silou. Štamgasti jsou vytrvalí a přesní jak hodinky - vždycky vědí, kdy přijít. Mají své stoly, půllitry, zvyklosti i vrtochy. Časem se seznamují navzájem (to je tak trochu peklo) a snaží se domestikovat další a další (ještě větší peklo). A dost přesně zrdcadlí majitele restaurace.

Takže, jak si stojíme my?

Naše štamgasty poznáte rychle:

1, Druží se. Sedají jen k červenému stolu nebo ke stolu číslo 101, což je náš stůl. Posouvají nám naše hrnky, talířky s nedojedenými koláčky z rána, přendavají mikiny, kabelky a cpou se k nám, aby nám byli co nejblíž a vůbec je nezajímá, co my na to:-))))))). My to sice nesnášíme, ale když to náhodou někdo neudělá, sami ho vybízíme: „Ježišimarjá, sedni si k nám!“.

2, Nikdy si neberou jídelní lístek. Chtějí naši absolutní péči.

3, Jedí, co se jim dá nebo doporučí - občas si to někdo pokazí a odmlouvá. Společná je jim ale neskrývaná posedlost dobrým jídlem.

4, Dělají zmatky. Zapomínají své kabáty, odnášejí cizí deštníky, odcházejí bez placení, zapomínají telefony, nabíječky.

5, Jsou hluční, energičtí, rozhazují rukama, vypráví, milují svoji práci, své děti, ženy, muže, život, dělí se s námi o to dobré i špatné nebo smutné. Chtějí nám všechno říct a chtějí všechno slyšet. Někdy několikrát dokola. Když je nejhůř, jedeme i pět příběhů současně. Vášnivě diskutují o jídle, víně, politice, fotbale. Všichni jsme si navzájem současně terapeuty i pacienty.

6, Učastní se všech našich večírků, akcí, grilovaček, zahradních party. A hojně s námi chodí i na večírky mimo Motif.

7, Nosí nám dárky v podobě doma uvařených jídel a skvělých vín - ať se někdy taky pomějeme!!!

8, Sice nás všichni ujišťují, jak nám přejí až konečně nabereme zaměstnance, ale pokaždé, když jednoho z nás (MĚ, IVA nebo Huga) nevidí, viditelně ZNEJISTÍ.

9, Nadávají. Prostě vždycky někdo na něco nadává. A my se tomu smějem.

10, Odmítají respektovat, že Motif má své oficiální telefonní číslo a volají nám na naše soukromá čísla.

Jde to pomalu, ale jde

Jednoduše řečeno: naši štamgasti jsou bez výjimky poslové dobrých zpráv. (Díky za to!!!!) Velcí myslitelé, svébytné osobnosti s otevřenou myslí a do jednoho i velcí blázni zapálení do toho, co dělají, a tak trochu balancující na hraně normality. Píšu to s obdivem, respektem a láskou k nim neboť cítím, že jsme si je do života přitáhli my sami svojí vlastní energií. A vím, že i díky nim se v Motivu my i další hosté cítíme tak dobře. Jde to pomalu, ale jde. Jako obrovský bonus vnímám, že naši stálí hosté milují dobré jídlo. Možná samozřejmost, zdálo by se, ale nenechte se zmást. Naši "věrní" jsou ale dobrým jídlem posedlí. Jsou nároční. Schovívaví, ale nároční. Ochutnávají, zkoumají, ptají se, přidávají si, experimentují, vystupují ze svých komfortních zón a chtějí si POCHUTNAT. Není jich moc, ale na pevné zálady to stačí. Stačí to? Musí, protože, kde bychom se smáli dalším a dalším neuvěřitelným historkám?

VÍŤA

„Prosimvás Karolino, neobtěžujte mě otázkou „Co si dám““. "Kdybych to věděl, šel bych do restaurace.“ Víťa nás týrá vyprávěním kameňáků a vrtkavým výběrem vín, ale přijde vždycky, když je potřeba. Obtěžuje ho placení, takže raději odjídá dopředu složenou sumu peněz.

ELENA

Má víc vroubků, než kdokoliv jiný, ale přesto ji máme šíleně rádi. Známe ji deset let, do Motifu si to nakráčela po několikaleté pauze a ještě mezi dvěřma mi bez varování řekla: "Hele, ten tvůj instagram a stránky, to je čistokrevný děs. S tím musíme něco udělat." "Jestli chceš do světa, pusť mě k tomu, piš si ty své texty, ale vizuál něch na mě." Ikdyž nejsem moc zvyklá poslouchat, tady jsem ustoupila mládí!!!!! Takže nebude-li se vám něco zdát, reklamace směřujte na ní. Je to hodná holka. A mimo jiné i naše hlavní zapomínačka, jednou u nás zapomene i svoje děti!

DAN

Má u nás svůj Iron Maden půllitr a nonstop vodí nové a nové hosty. Když řekne, že chce pivo, vypije jich šest, poprosí-li o skleničku cremantu, padnou minimálně dvě láhve. Stejně jako my miluje Sardinii a den si plánuje podle toho, jaký máme na menu speciál.

RONY

Nemá rád, když v Motifu někdo z nás není. "Uvědomte si, že k vám chodím místo terapie. Tak mi v tom nedělejte zmatky!" Rony je jedním z těch, kteří tvořil základ už v našem karlínském Avocado gangu.

"Rony, ve středu přijď na kohouta na paprice."

"Já nemám smetanové omáčky rád. Vím, že ten tvůj bude skvělý, ale já ho nechci, už jsem ho ochutnával v Kiwi gangu."

" V kiwi gangu, jo?????"

"Nesmějte se mi, já to řekl schválně, protože kiwi je pozpátku Ivík."

"No to určitě."

LUCKA

Hned po Víťovi držák číslo 2. Skvělá, vtipná, prosinec ještě nikdy nebyl bez jejího večírku. Do mozku si však načetla pouze náš historicky první jídelní lístek a objednává stále jídla z roku 2019. Nedá se jí to vysvětlit, ale nevadí jí to, takže vždycky zvolí nějakou „tu novinku“, jak říká.

KAMILA

Hlučná, výrazná. S láskou a vášní umí jíst i pít. Láhvi říká sklenička a když je potřeba navaří. A my říkáme: "Každý pořádný večírek potřebuje svojí Kamilu!" Miluje normy od Vrabce spol. a vaří podle nich. Třeba takový feferonkový, dle originálu Pfepferonový salát je už legendou.

JIRKA T.

S nikým jiným jsme nevypili tolik láhví vína jako s Jirkou. Je jedním z nejvelkorysejších hostů a má jednoznačně ty nejrozvleklejší historky. Odejdeš v půlce, vrátíš se po půlhodině a ještě stihneš konec. Jako silný antilaktózista, miluje tres leches dort. Miluje slevy, ale dává za ně obří dyškréci.

OLA

Jako jediná si vždycky volá o rezervaci. Pochopitelně na mé soukromé čísto. Je ale jedna z těch, u které mi to opravdu nevadí. Naopak, jak vidím její jméno na displeji, vím, že bude středa, jak se patří: s jejím zvonivým smíchem, dobrým vínem a tataráčkem.

VLADIMÍR

Vladimíra si do života Ivo přímo vymodlil. Poznali jsme ho na večírku v Schody Home Bar a od té doby jsme z něj nespustili oči. A on z nás. Dodává nám vína, nosí jídla, vaří nám a my jemu. Zapilij jsme s ním narození syna Richarda a víme k čemu je dobrá firhuňa. Je mistrem slovních spojení, zeména, když pěkně od plic hodnotí stát.

HONZA řečený WIM

Řekneš mu: "Jeníku, jak doběneš půlmaraton, zaběhni z Holešovic pak ještě k nám do Motifu," a on to prostě udělá. Sní všechno, je pořád pozitivní a čtvrtky jsou jeho.

TOMÁŠ

Byl to právě on, kdo rozdýchal výčep. Jako první si přinesl svůj štamgastký půllitr a v začátcích k nám neúnavně vodil svoji pivní partu. Jídelní lístek výčepu ochutnal odshora dolů. Kromě Renči miluje zemlbábu a rád a hezky fotí jídlo.